24b"Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších."
Kdo je Ježíš?
Proč nevidíme, koho máme před očima?
Rozhovor Ježíše s jeho posluchači je pokračováním intenzivních debat o tom, kým On sám je. Ježíš tu znovu potvrzuje, odkud přišel, a připravuje je na to, že opět odejde k Otci. Židé mu ale nerozumějí a reagují posměšně. Proto je znovu varuje, že odmítnout ho coby Mesiáše, neuvěřit v něj, znamená smrt v hříchu, a tedy smrt s věčnými důsledky. 24.verš v řečtině doslova zní: Jestliže neuvěříte, že já jsem… Ježíš tu na sebe odkazuje pomocí jména, jež Hospodin zjevil Mojžíšovi: Jsem. Jsem, který jsem. On je pramenem života, Zdrojem všeho, co je. Věřit v něj, poznat kým je a s pokorou se před ním sklonit, znamená čerpat skutečný život.
Stalo se tu to, co se tak často stává i nám. Máme před očima to, co naléhavě potřebujeme, a přesto nejsme schopní to vidět. A nejsme ochotní to pokorně přijmout. Stojíme u pramene života, a přesto se nám zdá, že zdroje své životní radosti musíme hledat jinde. Naše zakořeněné představy a sny, na nichž lpíme, nás oslepují, takže kvůli nim nevidíme skutečnost. V Ježíši se ale setkáváme s živým Bohem, Dárcem života.
Pane, otevři naše oči, ať vidíme, kdo jsi!