Jakub 2,26

Víra bez skutku je prázdné náboženství

Vede mě moje víra ke konkrétním skutkům?

Samotná fráze „mrtvá víra“ může být pro někoho šokující. Co tím Jakub myslí? Copak ostatní texty Nového zákona, neříkají pravý opak? Vírou jsme spaseni nikoli skutky. Jak máme najít rovnováhu mezi vírou a skutkem? Nikdy bychom neměli tyto dvě věci stavět do protikladu. Neznamená to, že víra je jeden extrém a skutky opačný. Jakub nám jednoduše vysvětluje, že víra, o které mluví zbytek Nového zákona je víra živá, tedy víra, která plodí skutek. Krásně to vidíme na jiném Jakubově výroku. Ďábel věří v existenci Boha, ale ten samotný fakt jej nezachrání. Ano, z určitého pohledu můžeme uznání existence Boha nazvat vírou, ale pravou vírou je teprve skutek přijetí Ježíše za svého Pána. Křest a učednictví z této počáteční víry činí víru živou. Stejně bychom mohli pokračovat v každé oblasti našeho života. Víra ve vítězství nad hříchem, uzdravující víra, víra v zaopatření atd. Boží slovo něco říká a tím je základem naší víry. Nicméně zpracování tohoto slova do konkrétního skutku dělá ze samotného slova něco živého a skutečného.

Pane Ježíši, uč mě věřit nejen slovem, ale skutkem. Pomoz mi, ať je moje víra vidět a nejen slyšet.