3bJsem zkrušen tím, co slyším, hrozím se toho, co vidím. 4Mé srdce vrávorá, náhlá hrůza mě jímá, kýžený soumrak se mi změnil v otřesnou chvíli.
Předvánoční běsy
Je dnes něco, co mne vyvádí z míry a působí mi hrůzu? Jak s tím naložím?
Tentokrát se chvěje i prorok sám. Vyhlídky jsou čím dál temnější. Izajáš je zdrcen tím, že také další potenciální spojenec Judska (po Egyptě) je jen další planá naděje. Zatímco se v Jeruzalémě chystá diplomatické přijetí vyslanců z Babylóna, Izajáš už vidí a oznamuje, že Babylon padne. Vidí stále více hrůz a doléhá to na něj jak fyzicky, tak psychicky. Je zde vůbec nějaké potěšení pro boží lid?
V našem textu nikoliv. Ten nás nechává chmurně přemýšlet nad osudem bezbožných národů a jejich model. A to jak v době Izajáše, tak na konci dějin, kdy je pád Babylóna obrazem Božího posledního soudu nad zlem a hříchem (Zjevení 18-19). Čím větší hrůza, tím větší touha po Boží záchraně. Čím větší tma, tím větší radost ze světla. Můžeme to vnímat jako těžkou, ale důležitou přípravu na oslavu příchodu Ježíše – Světla světa.
Kladu si však ještě jednu otázku: doléhá na mne nějak osud lidí bez Boha? Záleží mi na jejich spáse? A co pro to dnes mohu udělat?
Při pohledu na temnotu a zlo v tomto světě mi dej, Pane, sílu vidět jasně Tvoji naději a tím radostněji sdílet Tvé Evangelium.