Genesis 27,34b

Požehnání

Jak vypadá život bez požehnání?

Jsme obklopováni záplavou prázdných slov. Pod jejich útokem často zapomínáme, že slova mají také svou váhu. Vždyť jsou věci, které, pokud nejsou vysloveny, jak by ani nebyly.  Orientální člověk moc slova zvlášť prožíval v požehnání. To chápal jako obdaření zvláštní silou, jež mu umožňovala mít ve všem úspěch a zdar. Pod pojmem požehnání si lidé původně představovali plodnost, a to nejen lidského rodu, ale i zvířat a půdy. Později byla do požehnání zahrnuta ještě ochrana před nepřáteli. Ve starozákonních dobách byli nositeli požehnání zvláště praotcové.

Původcem a dárcem požehnání je sám Hospodin, který má tu moc, že může i zlořečení obrátit v požehnání. Jeho požehnání však není omezeno pouze na Boží lid, nýbrž od počátku je určeno všem národům. Pro boží lid však je požehnání podmíněno jeho poslušností vůči Hospodinu. Jen tak je možné požehnání získat.  Je třeba o ně neustále zápasit a prosit. Je Božím darem a člověk – pro svou neposlušnost – může o něj kdykoliv přijít.

Požehnání bychom tedy měli přijímat pokorně, jako nezasloužený dar, jímž jsme obdarováni a vyzbrojováni pro život vezdejší.

„Požehnání všemohoucího Boha Otce, mír Ježíše Krista a plnost Ducha svatého ať sestoupí na nás a zůstane nám i budoucím. (Požehnání z Liturgie Dr.Farského  CČSH).