Genesis 22,1a

Taková zkouška…

 „Co je tvůj „Izák“, kterého je třeba předložit Bohu?“

Odejdi ze své země – ok, Bože. Udělám z tebe veliké potomstvo – ok, Bože. Se Sárou se vám brzy narodí syn ačkoli vám táhne na stovku – ok, Bože. Hagar a Ismaele pošli pryč – ok, Bože. Zajdi se synem Izákem na horu a tam ho podřízni – ok, Bože… Cože? Šokující zkouška, paradox víry.

Církev si v tomto příběhu všímala také podobností s Ježíšovou cestou (napjatý rozhovor s otcem, cesta na popraviště, dřevo na zádech, beránek). Abraham musí poznat, že zaslíbení, kterého si tak cení není závislé na Izákovi, ale jedině na Bohu. Je to o tom, na co spoléhá – jestli na Izáka, nebo na Boha a jeho plány s Izákem. Dát Izáka Bohu vlastně znamená dát věci do pořádku, protože Izák Bohu patří. Abraham mu taky patří. A protože je schopen dát Izáka Bohu, je mu Izák vrácen a Abraham se stává praotcem lidu víry.

Pane, nauč nás hledat na prvním místě tvé království, a tím se vlastně dobrat ke všemu dalšímu.