2Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!
Požehnání v slabosti
Máte někdy pocit, že kvůli své slabosti a nedokonalosti nemůžete být požehnáním pro druhé?
Abrahamův příběh je velmi známý především pro jeho nebývalou oddanost Bohu, kterého neviděl a který mu pouze cosi slíbil. Jeho víra je nám příkladem v mnohém nedostižným, ač my jsme už lidmi, kteří věří v Krista, který tu byl jako člověk, a v Ducha svatého, který nás uschopňuje vnímat Boha z našeho nitra. Je zvláštní, že i přes to bychom Abrahamovu víru jen tak netrumfli. Asi i proto, že zůstáváme, tak jako on, obyčejnými lidmi, kteří svou víru nemají stavět na velikosti poznání, ale opět jen na Božích slibech a ujištění.
Abraham se stal velkým požehnáním, ač on sám nebyl vůbec dokonalý. Pokud bychom ho hodnotili jen podle egyptské zkušenosti, byl by prohlášen za mizeru a slabocha. V té chvíli takovým byl. A přesto se na požehnání skrze něho nic nezměnilo. Bůh nežehná světu skrze bezchybné a duchovně dokonalé lidi, ale skrze nás, mnohdy mizerné, slabé, selhávající lidi, kteří ale svou naději skládají v Hospodina a věří jeho slovu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, dej nám dnes v naší slabosti poznat svou sílu.