Jak se znovu nestát otrokem

Pro koho je Desatero?

Mojžíš nové generaci Izraelců připomíná klíčový okamžik jejich dějin – darování Zákona na Sinaji. Mojžíš připomíná pouze Desatero, z kontextu Ex 20 (darování Zákona) je však patrné, že přímo pod Sinají Izraelci obdrželi také tzv. Knihu smlouvy (Ex 21-24,7), která dále rozvádí a doplňuje principy Desatera. Obě tyto sbírky zákonů byly součástí smlouvy mezi Hospodinem a Izraelci. Díky archeologii dnes víme, že tato smlouva měla podobu vazalského smluvního dokumentu. V podobných starověkých dokumentech král propůjčoval vazalům k užívání léno (půdu, úřad, hodnost či práva) a vazal se vůči králi zavazoval věrností a množstvím povinností (většinou penězi a muži pro armádu). Pod Sinají tedy uzavřel smlouvu král – Hospodin, se svými vazaly – Izraelci. Pokud je Desatero (a Kniha smlouvy) smlouvou mezi Bohem a Izraelci, obsahuje nějaké obecně platné principy a týká se také nás? V úvodu Desatera se píše, že smlouvu uzavírá Hospodin s lidmi, které vyvedl z „egyptské země, z domu otroctví“. Hebrejský název pro Egypt – Micrajim, bývá někdy překládán jako „země dvojího sevření“ – náboženského a politického. Pokud tedy někdo prožívá otroctví – náboženské, ideologické, politické apod., a Hospodin jej z tohoto otroctví vysvobodí, dostává se do situace Izraelců. Takový člověk může v Desateru nalézt ne „přikázání“, ale rady, jak zůstat svobodným a neupadnout opět do otroctví. V první části Desatera (1.–4. přikázání) Bůh stanovuje své svobody před člověkem, v druhé části (5.–10.) určuje, kde začíná a končí svoboda lidí před sebou samými. Teprve člověk, který zakusil „vysvobození z Egypta“ může Desatero chápat tím správným způsobem a také ví, že Boží rady neslouží k moralizování.

Hospodine, věříme, že Ty máš sílu vysvobozovat. Děkujeme, že nám také dáváš rady, jak do otroctví opět neupadnout.

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.