Bůh nejenom slyší, ale i vyslýchá

Slyšeli jste již někdy o “svaté nespokojenosti”?

Zkusme se zamyslet, jak by se příběh odvíjel, kdyby Chana byla spokojená navzdory všemu: Kdyby se spokojila s tím, že děti mít nemusí a docela klidně by polykala urážky své sokyně a nevylévala by své srdce před Hospodinem. Ano, trochu teoretická úvaha. Jenže právě její nespokojenost a do nebe volající smutek je klíčovou ingrediencí celého příběhu. Spokojené a tiché Chany by si sotva někdo všiml. Je to ale právě její neskrývaný pláč, který vybočuje ze svátečního rámce příběhu. Nedá se odbýt dobráckým chlácholením svého muže. Nenechá se umlčet ani hrubými slovy kněze Élího. Jediný, kdo Chanu skutečně vnímá, je sám Hospodin. On slyší a vyslýchá. Ani ne tak pro její pláč, ale pro svůj vlastní záměr. To On vkládá do srdce Chany zvláštní a neodolatelnou touhu: “Hospodine zástupů, jestliže daruješ své služebnici mužského potomka, daruji jej tobě, Hospodine.” Chana se jistě nesnaží uzavřít s Hospodinem jen tak nějaký obyčejný obchod. Chana skrze modlitbu proniká do tajemství, že dítě, které snad dostane, patří Bohu, a je svaté.

I my dnes můžeme společně s Chanou začít její odvážnou modlitbu: Jestliže mi, Pane Bože, daruješ…

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.