1 Královská 22,5

Zbylý prorok Hospodinův

Komu popřáváme sluchu?

V této scéně se setkávají dva králové: severoizraelský Achab a judský Jóšafat. Rozhodují se o tom, zda se pustit do nové bitvy s Aramejci, když už byl tři roky mír. Sezvou velké množství proroků, aby jim předpověděli zdar či zmar válečné výpravy, ale dozvědí se jen to, co chce král Achab slyšet. Předpovídají tažení úspěch, ale Jóšafat je opatrný a chce znát v té věci Boží vůli. Povolali tedy Míkajáše, posledního Hospodinova proroka, aby se vyslovil. Poté, co jim řekl pravý opak toho, co ostatní, ho král Achab nechal vsadit do vězení s tím, že mu vždy prorokuje něco zlého a on toho už má dost. (Jako by se dalo vsadit do vězení svědomí!) Hospodinovi proroci to měli vždy těžké – nemluvili sami za sebe, nýbrž skrze ně přicházel Boží úradek. Ani dnes není každý připraven vyslechnout pravdu Páně… Dopřává-li vládce sluchu jen svým nohsledům, běda, přijde budoucnost ve vší nahotě a krutosti. Jóšafata to stálo dokonce život.

Bože, kéž náš sluch patří Tobě!