Římanům 11,1-12

1Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova. 2Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael? 3`Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!´ 4Jakou však dostal odpověď? `Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.´ 5A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti. 6Když z milosti, tedy ne na základě skutků - jinak by milost nebyla milostí. 7Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí, 8jak je psáno: `Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.´ 9A David praví: `Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou, 10ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá.´ 11Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů. 12Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí?



Zpět na úvahu autora!

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.